Pro vývoj hráče asi nejhorší prohřešek, když hráč (tým) je pravidelně věcně nebo finančně odměňován za své výkony v útkáních. Anglická asociace dokonce přímo zakázala v mladší přípravce účast na turnajích ohodnocovaných věcnými cenami, protože je to dle jejich vyjádření škodlivé pro rozvoj osobnosti dítěte. S tím lze souhlasit, pokud by dospělí vedli děti jen s cílem vítězství v turnaji bez ohledu, jak jej dosáhnou. Pokud však jsou děti vedeny tak, že důležitější je, jak se snaží a jak se jim hra líbí a po turnaji jsou odměněny za snahu, nikoliv za umístění, nemělo by to jejich vnitřní motivaci nabourávat.
Polemikou můře být vyhlašování nejlepších hráčů turnaje. Snaha o dosažení takového ocenění z dětí již nastupuje jako vnější motivace a pokud se dítě začíná srovnávat s ostatními během utkání, pak není zaměřeno na to nejdůležitější, na činnost a vlastní snahu. V extrému to může vést až k výhradní hře na sebe. Pokud je v týmu několik hráčů, kteří jsou aktuálně víceméně stejní a odměníme jen jednoho, je to pro ostatní děti zklámání než motivace k další snaze. Z tohoto pohledu je mnohem lepší, pokud jsou hráči, kteří se snažili, odměněni všichni, byť jen slovně či diplomem od svého trenéra. V té souvislosti se koukněme u na proces zdokonalování se, kdy aktuálně slabší hráč udělá za poslední období obrovské pokroky, ale nebyl by nijak oceněn, kdežto aktuálně nejlepší hráč spše stagnuje, ale získá ocenění.
Je možné, že ty aktuálně slabší děti se při správném vedení těm momentálně lepším za nějaký čas vyrovnají (viz. Petr Čech, Jan Koller).
Jak se chováme, když vedeme a i když prohráváme?
Zeptejte se dětí, jestli by raději vyhrávaly a hrály špatně, nebo prohrávaly, ale hra se jim dařila.
Zeptejte se dětí, co se jim konkrétně ve hře podařilo a co ne. Je něco nového, na co při hře přišly?
Následek otevřených otázek, které děti nutí přemýšlet:
1. Dítě se nebojí chyby a následné reakce trenéra. Budování sebedůvěry.
2. Dítě se učí hledat samo odpovědi, nejen dostávat z vnějšku = menší závislost na trenérovi.
3. Na co přichází malý hráč sám, ukládá se pevněji do jeho osobnosti a jednání, ačkoliv je zpočátku cesta delší a uspořádanost hry družstva na pohled chaotičtější.
4. Vyrůstá tak tvořivý hráč a osoba schopná samostatných rozhodnutí i spolupráce s ostatními.