Pravidla:
- Učte děti připravovat si věci na trénink sami, pouze dohlížet. Roste samostatnost. Pokud neustále rodič všechno dělá za děti, je splněn praktický cíl (nic není zapomenuto), ale nevzniká v dítěti výchovný a činnostní návyk.
- Využívejte kabin, kde se děti převléknou a přezují.
- Na zápasy i tréninky každý svůj míč velikost 3.
- Choďte na tréninky (posléze i turnaje) včas!!!
- Důsledně se omlouvejte z tréninku i zápasů – omluva dnes nejdeme nestačí (nevím, jak dlouho budete chybět, jestli s vámi mohu počítat na turnaj apod.).
- Trenér i rodič se bude držet zásady „co se slíbí, to se i splní“.
- Všechny pravidla, která nastaví trenér s hráči, s rodiči, rodiče s hráči, rodiče s trenérem se budou dodržovat (a to vždy, ne jen na začátku).
- Trenér i rodič budou ve všech věcech důslední „když se něco nesmí, tak to nesmí jak hráč, trenér, tak i rodič“.
- Všechny možné vzniklé konflikty, bude trenér i rodič řešit vždy bez přítomnosti hráče!
- Rodič ani trenér nebude používat hráče, ke splnění svých osobních cílů.
- Trenér a i rodič bude respektovat věkové zvláštnosti hráče, spíše jeho biologický a ne kalendářní věk.
- Rodič i trenér bude hráče vést k tvořivosti a samostatnému myšlení. Nehledejme chyby, ale spíše veďme hráče k samostatnému řešení (i chyba vede k učení - nejdůležitější je, že se jedinec rozhodne sám).
- Trenér ani rodič, nebude přenášet svoji špatnou náladu do prostředí dětí (trénink-zápas). Naopak, bude se snažit vše řešit s úsměvem.
- Trenér ani rodič nebude momentálně lepší hráče upřednostňovat před ostatními (vede to k primadonství a většinou se to v budoucnu otáčí)
Turnaje
- Rodiče nesmí do kabiny ani na hřiště (kde to není možné za zábradlí, tak na druhou stranu než je střídačka, nikoliv za bránu!) – hráči se strojí sami (pomáhají a dohlíží trenéři)
- Na turnaje dávejte dětem svačiny x párky, hranolky apod. nesmí být během turnaje!
- Rodiče fandí, trenéři koučují, hráči hrají!
- Spolupráce s rodiči– nedílná součást práce mládežnického trenéra. Vysvětlujme rodičům, o čem mládežnický fotbal je. Že to není o výhrách, tlaku, stresu a o ambicích. Naopak, že je to o radosti ze hry, příjemných zážitcích, zábavě. Vysvětleme jim jejich funkci motivátora, pomocníka (dítě nedojde samo na trénink, neodjede samo na turnaj-zápas).
- Koučink v utkání, význam utkání – výsledky nechme hráčům. Pro nás ať je utkání kontrola osvojení dovedností naučených v tréninku. Přeci, co je nedílným smyslem každé hry? Hra samotná ale také…… Pro nás ať je rozhodující jak tohoto cíle dosáhnout, pak to bude rozhodující i pro hráče…..
- Trenér = vychovatel, manažer, vědec, herec, psycholog, kamarád…?
Rozvoj osobnosti dítěte (zdroj Fotbal učebnice pro trenéry dětí - A. Plachý, L. Procházka):
- Rozvoj samostatnosti
- Rozvoj sebedůvěry
- Rozvoj spolupráce
- Rozvoj soutěživosti
- Rozvoj učenlivosti
- Rozvoj schopností a učení dovednostem
Hráči nečekají v zástupu na písknutí, ale podle předchozí dohody sami určují, kdy cvičení začíná, popřípadě kolikrát ho udělají, jakou si zvolí obtížnost…
V rozvoji sebedůvěry a soutěživosti nesmíme dětem dávat rovnici:
Vítězství = úspěch / Prohra = neúspěch
Hráč použije kličku, kterou se učí v tréninku před vlastní brankou, ztratí míč a dostane gól. Soutěživost musí ustoupit před učebními cíli – pochválit hráče za kličku.
Aktuální porážka není opravdu prohrou, pokud byl vybrušován herní koncept nebo hráči pochopili cesty ke zlepšení!
Z dlouhodobého hlediska je vhodné, když se dítě učí přiměřeně přijímat vítězství a porážky. Ten, kdo je zvyklý vyhrávat nemusí pak snést a ustát prohru.
Radost a úsměv je zdravotní prevencí i lékem…
Pojetí dítěte – hráče a koučink
Rovina co je v dítěti
Představa 1 – nic
Dítě-hráč neví, nezná, neumí, já trenér mu musím všechno říct. ukázat, všechno ho teprve naučit. Dítě je čistá, nepopsaná tabule, kterou musím popsat, prázdná nádoba, kterou musím naplnit vědomostmi, dovednostmi, návyky.
Představa 2 (ta pravá!)
Dítě-hráč má v sobě potenciál (=vlastní zdroje, uskutečnitelné možnosti svého vývoje), mým úkolem je poznávat ho a přiměřenými podněty rozvíjet žádoucím směrem. Poznávat, chápat a pomáhat rozvíjet. Dítě je žalud, který v úrodné půdě může vyrůst v košatý a mohutný dub.
Rovina iniciativy a spolupráce dítěte
Představa 1
Iniciativní ano, ale až mu já trenér dám pokyn, až řeknu, co a jak má dělat, jinak bude vymýšlet blbosti nebo zbytečnosti. Důležitější než iniciativa je proto poslušnost (pozornostní i kázeňská), za tréninkovou jednotku se toho pak více stihne.
Představa 2 (ta pravá!)
Možnost podílet se vlastní iniciativou na svém vývoji je hybnou silou rozvoje dítěte, vychází z vnitřní motivace a zpětně ji posiluje, podněcuje samostatnost a psychické procesy potřebné pro tvořivý herní výkon. Mít možnost volby a spolurozhodování je důležitější než poslušnost vynucovaná formální autoritou. Občasné zdržení v tréninkové jednotce se vrátí v postojích a iniciativě hráče. Naučí se sám sebe zlepšovat.
Rovina způsobu jednání s dítětem
Představa 1
Dítě je podřízeným trenéra. Trenér řídí hráče, stanovuje pravidla chování a trénování, nikoliv naopak. Dítě je ten slabší, nezkušenější, hloupější atd., trenér je ten silnější, zkušenější, chytřejší atd. Obrazně přiblíženo: trenér drží dítě za ruku a táhne ho za sebou.
Představa 2 (ta pravá!)
Dítě je partner, potřebující koučovu ochranu a vedení = dítě jde vedle kouče, občas se chytne za ruku, občas jde samo.
Rovina didaktických stylů
Představa 1
Nevíš – řeknu ti, ukážu ti. Neumíš – naučím tě. Zlobíš – potrestám tě. Uděláš-li to, jak to chci já, trenér – pochválím tě. Protože za vše zodpovídám, musím mít stále všechno pod kontrolou.
Představa2 (ta pravá!)
Jak se ti to líbilo? Jak se ti dařilo? Myslíš, že by to šlo udělat ještě jinak, jak? Jak bys to chtěl zahrát? Jaké to bude mít výhody, jaké nevýhody? Která z těchto dvou možností nás přivede k úspěchu a proč? Co ti brání, abys to dělal tak, jak jsi teď řekl? Vyzkoušej to a přijď mi říct. Zopakujme si, co je důležité, když získáme míč – kdo začne? Kdo už dokáže sám sebe zkontrolovat?
Post brankáře
Mít v mladší přípravce stálého brankáře, který tráví všechny turnaje a utkání v brance, je zločinem na rozvoji jeho potenciálu! Trenéři, kteří dávají do branky stále stejné děti, proto, aby neprohrál tým, jsou zaměřeni hlavně na výsledek utkání, ať již říkají cokoliv. Poctivější a aktivnější trenéři hráče střídají. Na výhradní post brankáře mají čas! (ve 12 letech Petr Čech, 15-16 letech Van der Saas, Pepe Reina,..)
Fotbal je složitý sport po všech stránkách a kdo se v současné době opozdí příliš a nezačne alespoň v přípravce s pravidelným tréninkem, bude vrstevníky dohánět velmi složitě a ve většině případů je nedožene.
Vkladem do celého života je pak naučení se pravidelnému režimu a tomu, že pokud chci něco umět, musím se snažit a nevzdávat se pokud se něco zpočátku nedaří. Protikladem pak mohou být rodiče.